Tomasz Sikorki má za sebou významnou uměleckou, kurátorskou i pedagogickou kariéru od 70. let. Kurátorsky vedl např. interdisciplinární centrum PRACOWNIA DZIEKANKA na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Pedagogicky působil na akademiích v Kielcích, Varšavě, Zielone Góře a Lodzi. Umění je pro něj nekonečný boj s dogmaty, limity, plynutí času, zapomínáním, hloupostí a všemi druhy psychické tyranie. Tělo umělce jako médium má několik velkých výhod: je vždy po ruce, bez finančních nákladů, snadno se přepravuje neporušené bez zabalení a umělecká díla nevyžadují nákladné skladování ani konzervaci. Umělecké dílo může mít formu improvizace, která pomocí živého těla aktivuje latentní energie konkrétního místa a mysli.
Jeho performance měla politickou konotaci. Jednoduchá „jogínská“ tělová akce spojovala soustředění, překonání fyzické bolesti a protestní gesto. Stoj na hlavě v hromadě soli na kovové mapě Polska, nápis Jed složený ze žlutých kuliček plivaných z úst za zvuku štěkotu psů.
Fotogalerie
