Nahé situace v oblasti lidského pohybu, tedy sportu či pohybové kultury, se vyznačují širokou škálou významů od přirozenosti po sexualizaci a pornoizaci veřejného prostoru. Příspěvek vybírá některé momenty z této oblasti a poukazuje na protiklad cílů šokovat, jak se vyjevuje zejména v oblasti vrcholového sportu, versus smysluplně prožívat, jak lze vnímat v oblasti tzv. zážitkové pedagogiky. Zároveň se vymezuje vůči feministické kritice nahoty coby dehumanizace lidského způsobu bytí a obhajuje ji jako pozdvižení prostřednictvím krásy do spirituálních rovin bytí.