Martin Zet (1959) prošel klasickým sochařským studiem na AVU v Praze, nicméně se nespokojil s pojetím díla jako statickou jednotkou, nehybným výřezem. Naopak se přiklonil k takovému chápání artefaktu, které ho chápe jako neuzavřený, tekutý fragment. Realizace Martina Zeta mají často podobu metafory. Metafora odkazuje ke svému významu za pomoci podobnosti určitých viditelných rysů, především pak využívá možnosti vzájemného zastoupení blízkého a vzdáleného, známého a neznámého či konkrétního a abstraktního.
Více o umělci: http://www.artlist.cz/martin-zet-434/
Martin Zet se zúčastnil Festivalu nahých forem čtyřikrát, z toho třikrát se mu povedlo zůstat oblečeným. Na letošním ročníku FNAF 5 se dotknul mužského těla prostřednictvím matematicko-geometrického pojednání o tom, jaký je rozdíl mezi polovzrušením (semi-erection) a vzrušením (erection). Výsledkem úvahy bylo vyhlášení tzv. Kohoutova paradoxu: semi-erected plus semi-erected se nerovná erected.