Dariusz nejprve zareagoval na proces přeměny bývalé továrny na umělecké centrum, který provázel neustálý boj s prachem a neustálé vytírání. Mokrým vlastním oblečením po svlečení píše do prachu poděkování kurátorce festivalu. Pak následuje dlouhá pasáž četby z polské knihy o teorii performance, které je přerušené příchodem poslíčka s několika krabicemi teplé pizzy. Pizzu autor sdílí s návštěvníky, ale podmínkou je, že se svléknou a svůj kousek si snědí vystaveni nazí na židli.